Jsme horolezci! Co to značí? Za socialismu to označovalo člověka, který se věnoval sportu třetí kategorie, který stát nějak zvlášť nepodporoval (i když musím přiznat, že jsem byl v oddílu Lokomotiva Olomouc, takže do Vysokých Tater jsem jezdil lozit za pouhou jednu korunu). O to více radostí jsme prožívali s kamarády na skalách. Přes týden jsme v práci přežívali a hlavním životem byl pro nás konec týdne! Pořádně si založit a večer do hospůdky na pivo anebo někde v bivaku se zahřát vyneseným mokem.
Nebyli jsme narkomani, drogy jsme neznali a pivo k lezení jaksi patří (samozřejmě pouze až po lezení) a už i jeden politik říkal, že je to tekutý chléb našeho národa (národ ho pak hodně citoval). Dneska je svět zcela jiný a být horolezcem je být sportovcem a ne jako kdysi „neuspořádaným člověkem”. Výzkumu marihuany se věnuji 41 let a 20 let jsem ji v Olomouci pěstoval ve velkém. Když někdo procházel kolem mých plantáží, tak se jen divil, co zeje to za vysoké kopřivy. To dneska je omladina daleko vzdělanější. Dnes by se již nikdo neptal. Kdybych zahájil takový výzkum dnes, ráno bych na výzkumném políčku žádnou rostlinu nenašel. A to mi dává jakýsi podnět se zamyslet, zda má smysl marihuanu kouřit. A také si položit otázku, zda může jít dohromady lezení (tedy sport) a marihuana.
Trocha histórie
Pokud se podíváme do historie horolezectví, hned je nám jasné, že konopí k tomuto sportu v minulosti nerozlučně patřilo. Ano, lana se vyráběla z vláken konopí a měla tu výhodu, že i vlhká (a vlhkem trpěla) neplesnivěla (o tom by mohli povídat hlavně námořníci nebo instala-:éři), i když zase namoknutá v mrazu tvrdla na kámen. Tato lana se používala ještě po druhé světové válce. Nelze také opomenout „konop-ky”, které vymyslel v roce 1890 Oscar Schus-ter. Byla to lehká obuv s konopnou podešví. Byly předchůdcem dnešních lezeček a velikým krokem kupředu. Lezci s nimi mohli vylézt i hladkými komíny, ve kterých „konopky” dobře držely na tření.
Vraťme se však k marihuaně. Je smutnou pravdou, že česká omladina si kouřením marihuany vydobyla ve světě přední příčku. Dnes už každý ví, že marihuana bývala od pradávna lékem a tak se lidé chybně domnívají, že je zcela neškodná. Předně bych chtěl říci, že ne na každého působí vypití jednoho piva stejně a takové je to i s marihuanou. Lze říci, že zcela psychicky zdravému člověku by neměla uškodit. Ale kdo z nás může s jistotou říci, že je zcela psychicky zdráv. V každém může dřímat choroba, která se po celý život neprojeví, ale marihuana ji může v člověku probudit a takové případy jsou známé (zrovna jako u některých lidí může alkohol vyvolat nevyléčitelnou chorobu – alkoholismus). Ano, zážitek zrovna jako u alkoholu může být příjemný (i když je znám i opak), ale nač riskovat. A fakt, že použití marihuany (zrovna tak jako alkoholu) před sportovní aktivitou může být nebezpečné je neoddiskutovatelným faktem. Kromě toho je holou skutečností, že marihuana je s jistotou i nebezpečná droga. Může v některých případech vyvolávat toleranci, závislost, i když tato není tak silná jako závislost na kokainu či heroinu a lze ji relativně snadno léčit.
Ano, marihuana je lék, ale bylo by mylné se domnívat, že každého vyléčí. Jako u všech léků — někoho ano, někoho ne. A jelikož je to lék, je třeba znát přesné složení (na různé nemoci jsou dobré různé odrůdy konopí, není žádná odrůda, která by byla univerzální) a to uživatel nezná. Nezná to už proto, že je to rostlina nelegální a tak mu ji nikdo analyzovat nebude. Když výše uvedené shrnu, tak mohu říci, že marihuana může vyvolat pohodu a zklidnění, ale naše smysly jsou pod jejím vlivem „rozostřeny”. Může to být příjemné, ovšem při sportovních aktivitách nebezpečné. Přiznám se, že s touto rostlinou pracuji téměř denně a nikdy jsem nenašel odvahu ji zkusit. A také nač. Když sportuji a večer jsem pořádně unaven, rozlije se ve mně velice příjemný pocit, jakýsi pocit štěstí. Ano, tělo je únavou ve stresu a zapojí své ochranné funkce. Ty tělo zapojuje při stresu, únavě, bolesti či radosti. Začne vylučovat endorfíny („endogenní morfiu”), enkefalíny (obojí jsou tělu vlastní „opium”) a endokanabinoidy (což je tělu vlastní „marihuana”), což jsou protistresové látky a pro naše tělo přirozený systém odměny za dobře vykonanou sportovní aktivitu.
Myslím si, že závislost na adrenalinových sportech je zcela neškodná a příjemné pocity na závěr sportovního dne jsou pro nás jistotou. Na rozdíl od toho požitek z marihuany je zcela nejistý a další den nás může odradit od sportovních aktivit. Takže být závislý na drogách, které si tělo samo zcela přirozeně vyrábí, mohu jen doporučit. Není třeba se pídit po náhražkách, které by mohy někdy i škodit a navíc stojí nemalé sumy peněz.
Čo povedať na záver?
Na závěr bych rád uvedl, že Zoznam zakázaných látok a metod dopingu (Platný od 1. 1. 2004) na Slovensku uvádí: „S3. Kanabinoidy -Kanabinoidy (např. hašiš, marihuana) jsou zakázány.” Což toho plyne je snad každému jasné – mám informaci, že pozitivní zjištění se trestá dvouletým zákazem činnosti. Jedná se samozřejmě o trest sportovní. Může následovat i trest civilní, který může být horší. Nakonec riziko by vám mohl potvrdit i Chris Sharma, který zjevně právem doplatil na to, že mu nalezli v moči stopy látek z marihuany (a ty lze u člověka nalézt i měsíc po posledním požití marihuany!).
Článok bol publikovaný s láskavým povolením autora a webu OUTDOOR-servis.sk
